Wow, první článek, tedy o čem? Pro jistotu začnu s myšlenkou, která není z mé hlavy, ale velice mě oslovila. Pochází od jistého pana Johna Pipera, který ji má z Nového zákona. A závěr té myšlenky rozvedu k tématu lidského zklamání. Ta myšlenka vychází z 28. verše listu Římanům, který zní:
Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Římanům 8,28
Vidíte, že je tu jasně řečeno, že všecko napomáhá k dobrému. Je tedy zřejmé, že pokud jsme věřící, Bůh si používá události našeho života. (Pokud budete mít zájem, níže přikládám jeho rozbor verše, kde dostanete odpovědi na otázky jako: "Co se myslí tím všechno?" a "Co je myšleno tím k dobrému?" či skvostné "Miluji Boha?":) Pro nás je klíčové, že tím dobrým se myslí růst do podoby Kristovy a jde o Boha samotného. On je to pravé dobré.
Tak tedy. Jsou tu věci a ty slouží k našemu dobru. No a pokud budeme vybíraví, zkusme říci, že to jsou opravdu dobré věci - práce, majetek, úspěch, zdraví, věci... ale jako křesťané máme to nejvíce dobré a to je Kristus sám. V něm a jeho milosti můžeme najít tolik potěšení a radosti, že to předčí všechno dobré na Zemi. A ta otázka zní, co se stane, když nám bude některá z těch věci tady na Zemi vzata, prostě o ni přijdeme. Dostanu výpověď...něco se mi rozbije...
Tak právě v tu chvíli uvidím a můžu vidět, jestli všechny slouží k mému dobru - kterým je poznání Krista a láska k Bohu - nebo jsou mi tyto dobré věci bohem. Protože pokud je mi tím hlavním dobrým Kristus, tak o něj nikdy nepřijdu. Pokud tím dobrem je svět, tak o něj dozajista přijdu. A proto každá chvíle, kdy se raduji z Boha, kdy mám potěšení z jeho blízkosti a ze setkání s ním, kdy jej poznávám a miluji skrze lásku k druhým lidem...tak se soustředím na to dobré, o které nemůžu přijít. A ačkoliv jsou některé ztráty v našich životech devastující či těžké, tak z moci Božího Ducha, přestože trpíme, se nemusíme propadnout do temnoty a beznaděje. Protože v Kristu je tu láskyplné světlo, které nás nad tou temnotou udrží.
Otázka jestli se každodenně snažím více žít s Kristem a radovat se z milosti, je pak nesmírně důležitá. Ono totiž radovat se ze světa a věcí v něm, je mnohem snazší a přístupnější a nevyžaduje to po nás, abychom se měnili do Kristovi podoby.
Navíc, pokud se totiž člověk začne k Bohu upínat až když přijde katastrofa nebo těžkost, tak se nám duchovní život většinou rozsype než aby se stalo cokoliv jiného. Třeba, abychom v Bohu čerpali sílu a pokoj navzdory okolnostem.
Když se ale do toho dáme - tedy realizujeme své obrácení a znovuzrození v Kristu, tak jak to poznáváme v Písmu, tak se začnou dít úžasné věci. V modlitbě, chození s veršem, ve společenství. Ne, že by se změnili okolnosti, ale začneme více poznávat Pána a jeho milost a jeho Duch nás upevní a posílí. A tak Pán nám pomáhej, abychom byli s ním a uměli s ním být k jeho slávě.
http://www.desiringgod.org/labs/do-you-love-god
Žádné komentáře:
Okomentovat