Nač ten spěch s evangeliem?

Proč teď? Proč je to tak klíčové, aby lidé poznali Krista již v tomto životě? Není možné se spolehnout pouze na Boží milost na poslední chvíli? Ne, rozhodně ne, musím říct. Na následující myšlenku přišla mě velice drahá osoba.
Ve světě jsou lidé, kteří si ve zlu libují. Ti Boha nenávidí a podle všeho jej budou nenávidět, i když se jej děsí. Až přijdou před něj, rozhodně nebudou stát o jeho milost. U těch je to jasné. No ale co ti, kteří jsou dobře vychovaní nebo si dobře poskládali životní hodnoty? Ti lidé, které známe - pomáhají druhým nejsou nějak výrazně sobečtí, co oni? No oni jsou na tom stejně jako my a každý jiný: "všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" Řím 3,23. A: "Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." Jan 14,6.
No a tak tu máme jasně ukázáno, že nikdo z nás není bez hříchu a jedině skrze Krista jsme spaseni. To jak je to s lidmi, kteří nemají tu možnost o něm slyšet, není předmětem této úvahy, to jindy (osobně věřím, že to je mezi nimi a Bohem, ale vždy to bude skrze Krista).
A tak zpátky k tématu - máme tu lidi, kteří Boha nenávidí a nestojí o něj a pak lidi, kteří a jej mohli milovat ale neznají jej. Pokud se Bůh nesmiluje v tomto životě nebo nějak jinak, tak až přijdou před něj po smrti, tak tam nebude nenávist, ale strach. Ne protože by Bůh byl děsivý (jako že je svou slávou), ale tím, že v jeho světle spatří všechny své hříchy a nebudou vědět co s tím. (Zjevení Janovo 6,6 - lidé volají ať na ně padnou hory a skryjí je) Rozdíl mezi jimi a námi je ten, že mi jsme slyšeli o milosti - my víme, že ty hříchy máme, ale že nám je ten a tentýž Bůh odpouští pro Kristovu oběť na kříži. A uvidíme milost v Boží tváři jestliže věříme. Pokud ale někdo takto Boha nepoznal, tak se jen můžeme modlit, aby mohl! A to je možné jedině v tomto životě.
Prostě je strašně důležité, abychom lidem o Božím odpuštění říkali a modlili se, aby jim Boží Duch ukazoval jejich hříchy. Aby soud a odpuštění prožili v tomto životě a pak mohli pokojně ve víře v milostivého Krista a Otce předstoupit před Boží trůn.

A zde je závěrečná myšlenka - svědčit někomu o milosti bez toho, aby si byl vědom svého hříchu nelze. Jak odpustit tam kde není co. Ale toto dokáže jen Boží Duch a jeho Slovo. Proto je tak důležité se modlit, aby lidé viděli sebe tak jak jsou a dokázali přijmout Boží milost v Kristu Ježíši. To promění jejich životy teď i budoucnost navěky. A my k tomu potřebujeme Boha úplně ohromně moc stejně jako oni! I k tomu, abychom šli za těmi druhými.

Smrt...

Čas se sype...
jako písek sype se čas...
jako voda plyne...
další den je pryč zas...

Jako písek mezi prsty...
pryč další je rok...
jako by nebylo cesty...
jak zpomalit krok...

A vidím, že lidé...
staří i mladí...
jen pár let se pohne...
a vymění si místa...
Dozajista!

A ten, kdo se smál...
starému do tváře...
sám v zrcadle uvidí...
že nikdo se s ním nepáře...

Pak dojde mu...
že sobectví mládí..
že myšlenka na věčnost...
pak dojde mu?

Jak modlím se...
jak úpím...
jak se upínám...
jak trápím se...

Vždyť lidé jen prach...
vždyť já jen strach...
a prach...
a naděje?

Je!

Ale ne ve světě...
ne v jeho pařátech...
ne v jeho nemocích...
ne v jeho bolestech...
ne v jeho trápení...
ne v jeho slzách!

Jen tam...
Jen ve světle...

Jen v pokoji...
Jen v naději,

Jen ve víře,
Jen v odpuštění hříchů mých...

Jen u Něj.

Jen u Krista.

Který ze smrti...
mi cestu uchystal...

Život!

Zklamání ze ztráty

Wow, první článek, tedy o čem? Pro jistotu začnu s myšlenkou, která není z mé hlavy, ale velice mě oslovila. Pochází od jistého pana Johna Pipera, který ji má z Nového zákona. A závěr té myšlenky rozvedu k tématu lidského zklamání. Ta myšlenka vychází z 28. verše listu Římanům, který zní:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Římanům 8,28

Vidíte, že je tu jasně řečeno, že všecko napomáhá k dobrému. Je tedy zřejmé, že pokud jsme věřící, Bůh si používá události našeho života. (Pokud budete mít zájem, níže přikládám jeho rozbor verše, kde dostanete odpovědi na otázky jako: "Co se myslí tím všechno?" a "Co je myšleno tím k dobrému?" či skvostné "Miluji Boha?":) Pro nás je klíčové, že tím dobrým se myslí růst do podoby Kristovy a jde o Boha samotného. On je to pravé dobré.

Tak tedy. Jsou tu věci a ty slouží k našemu dobru. No a pokud budeme vybíraví, zkusme říci, že to jsou opravdu dobré věci - práce, majetek, úspěch, zdraví, věci... ale jako křesťané máme to nejvíce dobré a to je Kristus sám. V něm a jeho milosti můžeme najít tolik potěšení a radosti, že to předčí všechno dobré na Zemi. A ta otázka zní, co se stane, když nám bude některá z těch věci tady na Zemi vzata, prostě o ni přijdeme. Dostanu výpověď...něco se mi rozbije...
Tak právě v tu chvíli uvidím a můžu vidět, jestli všechny slouží k mému dobru - kterým je poznání Krista a láska k Bohu - nebo jsou mi tyto dobré věci bohem. Protože pokud je mi tím hlavním dobrým Kristus, tak o něj nikdy nepřijdu. Pokud tím dobrem je svět, tak o něj dozajista přijdu. A proto každá chvíle, kdy se raduji z Boha, kdy mám potěšení z jeho blízkosti a ze setkání s ním, kdy jej poznávám a miluji skrze lásku k druhým lidem...tak se soustředím na to dobré, o které nemůžu přijít. A ačkoliv jsou některé ztráty v našich životech devastující či těžké, tak z moci Božího Ducha, přestože trpíme, se nemusíme propadnout do temnoty a beznaděje. Protože v Kristu je tu láskyplné světlo, které nás nad tou temnotou udrží.
Otázka jestli se každodenně snažím více žít s Kristem a radovat se z milosti, je pak nesmírně důležitá. Ono totiž radovat se ze světa a věcí v něm, je mnohem snazší a přístupnější a nevyžaduje to po nás, abychom se měnili do Kristovi podoby.
Navíc, pokud se totiž člověk začne k Bohu upínat až když přijde katastrofa nebo těžkost, tak se nám duchovní život většinou rozsype než aby se stalo cokoliv jiného. Třeba, abychom v Bohu čerpali sílu a pokoj navzdory okolnostem.
Když se ale do toho dáme - tedy realizujeme své obrácení a znovuzrození v Kristu, tak jak to poznáváme v Písmu, tak se začnou dít úžasné věci. V modlitbě, chození s veršem, ve společenství. Ne, že by se změnili okolnosti, ale začneme více poznávat Pána a jeho milost a jeho Duch nás upevní a posílí. A tak Pán nám pomáhej, abychom byli s ním a uměli s ním být k jeho slávě.

http://www.desiringgod.org/labs/do-you-love-god

Možná to znáte...občas vás něco napadne, protože procházíte nějakou dobrou knihu nebo jste byli na zajímavé přednášce. A nebo se Bůh slituje a vás napadne něco samo od sebe a je to dokonce i něco lepšího než...hm, už jsem dlouho neměl čokoládu...
(ano, mám takové myšlenky, přiznávám:)
A proto jsem se rozhodl vytvořit tento prostor, abych zkusil zda stojí tyto myšlenky za zaznamenání. So...let see. Posouzení je na vás.